Téma ročníku 2017

V prvním ročníku konference K pramenům zdraví (2015) jsme se soustředili na nejrůznější úrovně a souvislosti vztahu mezi mužem a ženou, který mimo jiné jako jediný dokáže otevřít bránu zrození – cestu k těhotenství a porodu. Ve druhém ročníku (2016) jsme narozené dítě doprovodili až k 9. roku života, k existenciálnímu prahu, za kterým definitivně ztrácí dětské prožívání světa a bolestně vnímá svou odlišnost. Letos se chceme zabývat jeho dalším vývojem, mládím a dospíváním, tedy obdobím od 9 do přibližně 21 let života. V tomto věku si mladý člověk stále více uvědomuje vlastní vnitřní svět – vlastní citový život, přání a ideály. Stále ostřeji také vnímá svět kolem sebe, cítí se s ním stále více v rozporu a hledá pro to vysvětlení. Hledá svůj vztah ke světu a jeho požadavkům, k druhým lidem, k druhému pohlaví, ale především sám k sobě – hledá, kým skutečně je, co skutečně chce, jak chce žít a jak vypadají cesty, které ho k tomu dovedou. Mnohdy také začíná hledat cestu k vyššímu rozměru života, k duchovnímu světu, k Bohu. — Je to období velkého hledání, které není snadné a bez nebezpečí. Ideály jsou ohroženy rezignací a konformitou, je možné zabloudit v slepých uličkách různých úniků a závislostí… — Abychom mohli dospívajícím poskytnout podporu či pomoc, potřebujeme porozumět zdrojům problémů, s nimiž se potýkají: Odkud se berou a v čem spočívají nejčastější nemoci a zdravotní obtíže tohoto věku – alergie a psychosomatické poruchy jako jsou úzkosti, deprese, nespavost, poruchy příjmu potravy a poruchy pozornosti, nebo onemocnění jako mononukleóza a borelióza? V čem spočívá prevence a jaké jsou možnosti léčby? — Dospívající dítě resp. mladý člověk má přirozený smysl pro dobro, krásu a pravdu, tíhne k nim a v tomto smyslu je „přirozeně náboženský“ – jak můžeme chránit a podpořit tyto vlastnosti, aby přinesly plody v podobě aktivního zájmu o svět a o druhé lidi? Jak učinit tuto oblast smyslu a ideálů obsahem vyučování ve škole? Jaká nebezpečí přináší moderní svět médií a jak s ním nakládat, aby nás neohrožoval, ale aby nám sloužil a pomáhal? Jak může pedagog, vychovatel či terapeut posilovat tvořivost mladého člověka, aby se dokázal začlenit do světa a zároveň uchoval a budoval svoji individualitu, aby jeho svoboda nebyla v rozporu se společností, ale navzájem se podporovaly? — Těmito a mnoha dalšími souvisejícími otázkami se chceme v létě zabývat – z perspektivy antroposofické antropologie, medicíny a pedagogiky, ve formě přednášek a specializovaných či interdisciplinárních pracovních skupin, v aktivním procvičování a prožívání, v rozhovorech a přátelském setkávání.

Cílová skupina:  Pomáhající profese – lékaři, farmaceuti, terapeuti, zdravotní sestry a další pracovníci ve zdravotnictví; učitelé a vychovatelé; psychologové, psychoterapeuti, kněží, sociální pracovníci, pečovatelé a studenti všech těchto a příbuzných oborů.